Proč jsme se rozhodli psát blog

David

O vaření jsem se zajímal už od dětství. Vše začalo asi v mých osmi letech, když jsem byl nemocný a zůstal sám doma. Starší bráška byl ve škole a mamka v práci. Protože jsem dostal hlad, zavolal jsem mamince a poprosil ji o recept na polévku. Běžně jsem již v kuchyni pomáhal, takže nebyl problém se zorientovat.  Největší pochvala pro mě byla, že bráchovi a hlavně mamince polévka moc chutnala. Bavilo mě dělat radost lidem kolem sebe.

Ve škole jsem chodil se spolužačkami na jejich „pracovní dílny“ – šití, pletení, vyšívání a hlavně vaření. Vždy jsem byl praktik a nebavilo mě moc biflovat se z knih, a proto i volba střední školy byla jasná – obor kuchař/číšník. Během praxe jsem se naučil jak minutkovou kuchyni, tak i hotovky. Již ve třetím ročníku jsem začal pracovat v Praze, kde jsem zakotvil na trvalo.

Dětský sen

Od mlada jsem měl velký sen, mít svůj vlastní podnik. Nebyl jsem jen rozhodnut jaký – zda kavárnu, bar, restauraci či hospodu. Na Silvestra roku 2009 jsem se dostal do jednoho polorozpadlého domu, kde probíhala oslava. Sklepní prostory mě naprosto uchvátily a já přesně věděl, že právě zde chci mít svůj podnik – Hudební noční klub, kam se mohou jít všichni bavit, když už ostatní podniky zavřou.

Po zhruba měsíci jsem šel za majitelem a řekl mu o svém nápadu. Prý pokud seženu investory, nebude s tím mít problém. Nakreslil jsem si tedy první plánky a šel za investory (svými známými a kamarády) s návrhy. A světe div se, šli do toho.

Začal kolotoč toho, co vše bude potřeba, jaké navštívit úřady, na co nezapomenout a v jakém pořadí vše zařídit, abych si ušetřit čas a hlavně nervy :-). Kéž by v té době existoval někdo, kdo by mi poradil, nebo když bych alespoň našel nějaký článek, kde by bylo vše pohromadě, uceleně a přehledně sepsané. Z toho důvodu jsme sepsali tento návod, ke stažení ZDE >>.

Rekonstrukce budoucího klubu

Stavba celého klubu by vydala na samostatný článek, tak jen velmi ve zkratce.  Svépomocí s přáteli jsme po víkendech dělali všechny úpravy a změny. Potíží bylo více než dost, dům např. neměl základy, které se musely dodělat apod. Celá rekonstrukce trvala rok a půl. Déle, než jsem čekal, ale byl jsem na sebe pyšný.

Díky zkušenostem ze zahraničí – Německo, Anglie, jsem věděl, že chci soukromý podnik, kde si budu moci vybírat klientelu, která ke mě bude chodit a pokud se u nás schválí zákaz kouření v restauracích, jako v Německu, tak zde bude kouření dovolené.

Podnik byl připraven na otevření, jen na nákupy už nezbylo moc peněz, a tak jsem pozval všechny známé z oboru i mimo něj. Od každého, kdo potvrdil účast, jsem zjistil co pijí -vzácně jsme se shodli na Havaně. Za poslední peníze jsem rum koupil a k němu Coca colu. Jeden z příchozích pak vzal prázdnou skleničku a vložil do ní se slovy: „To máš do začátku“, peníze. První výdělek byl na světě.

Při odchodu každý vyplnil malý dotazníček, co by rád pil za alkohol a jaké koktejly by rád ochutnal. Takto jsem sesbíral 60 podnětů. Za první výdělek jsem šel nakoupit zboží na další den. Takto jsem to praktikoval cca půl roku, než jsem sestavil, i na základě statistik, stálý nápojový lístek.

David míchá koktejly

Po roce a půl jsem začal dostávat připomínky, že prostory jsou již okoukané, tak jsem použil osvědčenou metodu dotazníků a z nich vzešly, dvě věci:

  • Dispozice – moc velká členitost a nepřehlednost. Salonky jsme tedy probouraly a propojily s tanečním parketem. Díky tomu se opět lidé vrátili.
  • Celkový vzhled baráku – hostinec, který má 90letou tradici, bylo potřeba opravit fasádu a střechu.

Druhá etapa snu

Rozhodl jsem se, že se do těch oprav pustím. Opět jsem řešil úřady apod. Zjistil jsem, že všechny opravy, které se dělaly v minulosti, nebyly schválené. Poslední kolaudace byla z roku 1936. Použil jsem tyto staré projekty, naštěstí to nebylo finančně nákladné, s tím, že dám dům zpět do původního stavu. Hon za dalším snem mohl začít. Jediné, co se muselo udělat jinak než v projektové dokumentaci, byly toalety pro invalidy – musel se pro ně najít prostor.

Když začaly docházet peníze, udělal jsem neoficiální otevíračku. Stěny byly jen oštukované, sedělo se na provizorních lavicích a točilo se z půjčené pípy. Nicméně i tak dorazilo zvědavých 350 lidí v průběhu celého večera a vydělalo se na další část rekonstrukce.

Po dalších dvou měsících se uspořádala další předotevíračka, která se dala charakterizovat mottem: „Pojďte se podívat, jak jsme investovali vaše peníze“. Potřeboval jsem ještě finance na pár dodělávek. Opět dorazilo plno lidí, cca 200 a hospoda se mohla dokončit.

Grand opening

Otevření byla velikánská akce s živou kapelou a v klubu se slavilo do brzkých ranních hodin. Opět se sestavoval nápojový lístek osvědčenou dotazníkovou metodou z klubu.

Finální bar – hospoda

Barák z venku před a po

Otázkou zůstalo, co se zbytkem domu, druhé patro a krásná veliká půda. Rozhodl jsem se, že si tam postavím byt. Nápad se stal skutečností a dotáhl jsem jej do úplného konce. Postupně jsem postavil tři byty, které se nyní podnajímají.

Katka

Od malička jsem milovala cestování. Hodně jsem jezdila za babičkou do Kladna. Když jsem se vrátila domů, tak jsem se hned ptala, kdy už zase pojedu k babičce. Mamka říkala, že se mi tam líbilo proto, že jsem tam měla volnější režim a s babičkou jsme chodily po restauracích a návštěvách. Vždy jsem byla velmi společenský tvor.

Asi z této doby mi zůstalo, že cestování a objevování jiných krajin zbožňuji a vztah ke gastronomii mám zkrátka v krvi. I když výběrem škol jsem své „dvě lásky“ moc nepotvrdila. Studovala jsem osmileté gymnázium, ze kterého jsem přešla na obchodní akademii. Pokračovala jsem v bakalářském studiu, obor účetnictví, a ukončila jsem vše magisterským studiem Andragogiky. Což se opravdu s mou vášní neslučuje, ale v té době mi to dávalo smysl. Bavily mě papíry a práce s lidmi, takže personalistika byla jasná volba.

Plnila jsem si své sny, které rozhodně nebyly malé. Vždy jsem si dávala velké cíle a musím říct, že se mi zatím opravdu daří si je plnit. Chtěla jsem dělat pro velké korporátní společnosti. A to se mi splnilo. Mj. jsem zodpovídala za mzdy pro 7.500 lidí ze dvou zemí. Poté jsem se stala personální ředitelkou americké, středně velké společnosti = můj sen totálně splněn. Cestovala jsem skoro každý měsíc, po Evropě i po Americe.

Amerika

Rozhodnutí

Jenže nápor několikaleté práce v TOP managementech takových společností udělal své. Byla jsem na pokraji zhroucení, hrozila mi operace, která stejně problémy neřešila. Lékaři mi v mých 32 letech jasně řekli, že pokud nezměním svůj životní styl a hlavně zaměstnání, budu na tom zdravotně ještě hůře. Neměla jsem o čem přemýšlet, zdraví je pro mě to nejdůležitější. Proto jsem dala výpověď a rozjela jsem se pracovat na Maledivy – změna prostředí prý pomáhá. 🙂 Zůstala jsem věrná svému oboru a i zde jsem pracovala na personálním oddělení. A uskutečněná změna opravdu pomohla, od té doby podobné problémy nemám. Na Maledivách jsem se konečně vrátila k dětskému snu – spojení cestování s gastronomii – pracovala jsem totiž v hotelovém resortu.

Maledivy

Po svém návratu jsem věděla, že v oboru chci určitě zůstat a proto jsem si našla práci v jednom hotelu nedaleko Prahy, který je propojen s aquaparkem. I v oborech, které jsem celý život chtěla dělat, jsem byla na pozicích personální ředitelky. Práce s lidmi mě velmi baví. Mj. jsem pro zaměstnance připravovala školení a různé zajímavosti, krom klasické personalistiky a mzdové účetní, zejména pro zaměstnance restaurací a servisu.

Moje seznámení s manželem

V prosinci roku 2015 jsem se „znovu seznámila“ s manželem. David říká, že jsme se viděli již před více než sedmi lety v jeho bývalé  práci a zaujala jsem ho. Nicméně já o něm v té době ještě nevěděla. Vše má svůj čas, i to, kdy jsme se opravdu měli seznámit. Jinak bychom spolu pravděpodobně nebyli. 🙂 Pšt, neříkejte mu to, nerad to totiž slyší. 🙂

Od chvíle, co jsme spolu, se hodně věnuji i podniku svého manžela. Kvůli půjčkám ovšem nebyl nikdy Davida, naštěstí už ale moc dlužných peněz nezbývalo a proto jsme se rozhodli převzít celý podnik a investory jsme vyplatili. Založili jsme firmu a už nám to tu říká pane.

Společné dolaďování snu

V této době se dodělával poslední byt. To se podařilo v celkem krátké době a mohli jsme se začít věnovat většímu oříšku – klubu. Opět bylo potřeba udělat změnu, aby se hosté nenudili a cítili se u nás dobře. Tentokrát jsme se rozhodli trošku je „šokovat“ a udělat opravdu radikální změnu. Vlastně tak velká ve finále ani nebyla, ale byla hodně výrazná. Z modrošedých a zelených stěn jsem udělali, řekněme, extravagantní a barevné. Musím říct, že mě se to moc líbí. Je to hudební klub, kde se lidé baví, tančí a pijí. Zbourali jsme jednu část baru a udělali dva klidnější koutky se sedačkami.

Pravdou je, že si hosté museli zvyknout, nejdříve jim to přišlo moc, ale nakonec se jim to velmi líbí. Nejvíce si oblíbili koutky se sedačkami, které jsou velmi blízko baru, kde se shlukuje nejvíce hostů.

Relaxační koutky

Salonek

Poradenství

Postupně se na nás začali o pomoc obracet přátelé z oboru, protože viděli, co jsme dokázali. Vlastně hlavně David, ale já jsem už jeho součástí. 🙂 Moc rádi jsem jim pomohli, aby také ne, jsou to přátelé. Pak nás napadlo, proč bychom měli radit jen přátelům. Lidí, co potřebují pomoct, je spousta a nás to tak nějak uspokojovalo. Do toho jsem otěhotněla, tak jsem si říkala, co budu dělat až se mimčo narodí. Já, akční člověk, který neposedí… Takže se zrodila myšlenka, se kterou jsme si už pravda pohrávali dlouho, a teď přišel její čas. Začneme pomáhat lidem, kteří podnikají v gastronomii a budeme si to užívat!

Máme za sebou několikaletou úspěšnou cestu v oblasti gastronomie a jejího fungování s propojením na personalistiku a mzdy. Proto Vás snadno a rychle naučíme, jak po všech stránkách, efektivně založit případně vést Váš podnik s týmem snů, který Vám pomůže při vytvoření příjemného gastronomického zážitku Vašich hostů. Náš příběh si přečtěte tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.